Aktuality


BLOGUJEME VÁŽNĚ I NEVÁŽNĚ


Knihovnice

Schválně, zavzpomínejte, čím jste chtěli být jako malí? Že by klasicky fotbalistou, popelářem nebo kosmonautem? Dámy možná baletkou, veterinářkou či zdravotní sestrou? Dnešní děti často mají „vyšší" cíle, láká je být youtoberem nebo profesionálním hráčem on-line her atd. Moje kolegyně plánovala kariéru v cirkusu a kočovný život. Já chtěla být herečkou. A tak jsme obě „skončily" mezi knížkami.

Já jsme měla o své budoucnosti odmalička jasno. Budu herečkou nebo hlasatelkou. Doma jsem si hrála na televizní vysílání, imaginárním divákům jsem četla z knížek a aniž bych si to tehdy uvědomovala, byly to první krůčky k tomu, abych po čtyřicítce zakotvila v knihovně. Ačkoliv v dětství by mě to absolutně nenapadlo.

Jako dítě jsem přes velké snahy rodičů žádná závratná čtenářka nebyla. I když vzpomínám, že Děti z Bullerbynu, Heidi děvčátko z hor, Kocour modroočko či Mach a Šebestová patřily mezi mé oblíbence a dodnes mám tyto knížky uschované mezi „poklady". Pak ale přišla jakási nevysvětlitelná forma rebelie a vzdoru. Byť jsem byla u toho nejlepšího zdroje, kdy mě moje maminka, češtinářka, zásobila nádhernými a kvalitními knížkami, já jsem všechny její snahy zavrhla dřív, než jsem vůbec knihu otevřela. Důvod je mi dosud neznámý. Zřejmě jsem si potřebovala najít vlastní cestu.

A tak v období dospívání přicházely na řadu příběhy o lásce, prvních polibcích a sbližování. „To bys neměla takhle brzy," dělala si mamka starosti. O to víc mě samozřejmě zajímaly. A dobře tak, protože jak rychle jsem k nim přičichla, tak rychle jsem je opustila, abych přestoupila na hodnotnější literaturu. Na mém nočním stolku se střídala Kafkova Proměna s Největším z pierotů či poezií R. M. Rilkeho. A jakožto studentka herectví jsem se čtení zcela oddala.

Nakonec je ze mě skutečně vášnivá čtenářka. Mám období, kdy čtu rozhovory, jindy období životopisů, duchovní literatury, pravdivých příběhů. Prošla jsem si časem knih typu Bridgite Johnsová atd. Zkrátka čtu prakticky všechno. A ač tím překvapuji samu sebe, knížky i píšu. Netroufám si tvrdit, že jsem spisovatelka, k těm pohlížím s obdivem. Jsem spíš jakási pisatelka :-)

Momentálně mám rozečtené hned čtyři knihy – jednu čtu ve vlaku, druhou před spaním, třetí při jízdě na rotopedu a čtvrtá? To bývá obvykle taková, do které se nemůžu začíst, ale nechci ji vzdát, a denně si povinně dám aspoň dvě stránky. Čtení jsem vypilovala natolik, že jsem schopná číst i za chůze.

A tak práce v knihovně je pro mě doslova ráj. Jsem hned u zdroje. Když si potřebuji „vyvětrat hlavu", jdu se do oddělení beletrie alespoň nadýchat vůně knížek. A hromadu si jich pak obvykle donesu domů :-)

text: Michala Jendruchová