Aktuality


ROZHOVOR: Kamila Škvrnová


Ráda se vyjadřuju v jinotajích

Druhou kulturní akcí v rámci Léta na Příhrádku bude 8. července vystoupení oblíbené kapely Jinotaj. Parta skvělých muzikantů to k nám nemá ze sousedního Hradce Králové daleko. S hlavní tváří kapely, Kamilou Škvrnovou, jsme si povídaly tak trochu v „jinotaji".

Jinotaj znamená alegorii, slovo, které v sobě skrývá jiný smysl. Co v sobě skrýváte?

Tajemnou hmotu, ze které, doufám, vznikne ještě spousta písniček. Ráda se vyjadřuji v jinotajích.

Z toho vzešel i název kapely, která už funguje čtvrtým rokem. Je pravda, že jste se dali dohromady u táboráku?

U táboráku bylo naše první vystoupení před pátou hodinou ranní, ale dohromady jsme se dali různými náhodami.

Jste velmi talentovaná a multifunkční. Zpěv, texty, kytara, hudba… Co je vám z toho nejblíž?

To je nelehká otázka. Asi jako kdyby se vás někdo zeptal, jestli máte větší vztah ke své pravé nebo levé ruce. Zkrátka tohle všechno jsem já.

Jakým způsobem tedy tvoříte? Musíte si to tzv. „vysedět"? Spíte třeba obložená lístečky, kam si případně napíšete, co vás zrovna napadlo a vzbudilo?

Pokud mě navštíví múza, tak se mi to všechno odehrává jako film, který vnímám vnitřním zrakem. Ano, lístečky mám a průběžně je ztrácím a nalézám.

Kde čerpáte inspiraci pro tvorbu?

Přiznám se, že to jsem nikdy neřešila, inspirace buď je, a nebo není. Nehledám ji.

Zdá se tedy, že o inspiraci nemáte nouzi, protože jste za svou tvorbu získala i zajímavá ocenění. Před pěti lety jste vyhrála autorskou Portu na Vysočině. Co to pro vás znamená?

Velká radost v tu chvíli, krásný pocit z toho, že moje tvorba zaujala muzikanty, kteří hrají a tvoří profesionálně.

Porta je známý folkový festival s dlouholetou tradicí. Co vás uchvátilo na folku?

Vzhledem k tomu, že nejsem škatulková, nedá se říct, že by mě vyloženě folk nějak uchvátil. Jako holka jsem hodně času trávila na Osadě vycházejícího slunce, kde jsme společně „žrali" Nedvědy, Lokálku, Nadoraz, Dobeše s Daňkem a později Nerez. To vše pod silným a intenzivním vlivem skvělého kytaristy Miloše Dvořáčka. Mám ráda hudbu, která mě zaujme. Občas mám chuť na klasiku a občas třeba na Visací zámek.

V Jinotaji hraje i vaše dcera. Jdou vaše děti ve vašich šlépejích?

Obě děti jsou umělecky zaměřené. Dvacetiletá Adélka v kapele hraje na perkuse. Studuje scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Synovi Matyášovi je sedmnáct a po dědečkovi zdědil lásku ke dřevu. Studuje obor umělecko řemeslné zpracování dřeva. Všechny nás spojuje láska k přírodě. S manželem a labradorkou Rózou tam trávíme mraky času. Hodně se nám líbí v Orlických horách.

Co vaše folková „rodina"? Scházíte se i mimo zkoušení? Trávíte spolu volný čas?

Jak jsem již zmiňovala, tak Adélka – perkusistka, je má dcera, takže tím je řečeno vše. No a Tonda Pevala momentálně studuje hru na kytaru v Drážďanech, takže ten jeho čas je velmi drahocenný, každopádně jsme v úzkém kontaktu na sociálních sítích.

Čím je vám Jinotaj?

Partou skvělých muzikantů, kteří při mně stojí.

Jste z Hradce Králové, jak se těšíte k nám do Pardubic?

Těšíme se, je to kousek, žádné dlouhé harcování na cestách. Za pozvání moc děkujeme Vandě Vávrové.

Co vás ještě čeká v létě?

Prázdniny, hurá!

Rozhovor připravila Michala Jendruchová