Aktuality


ROZHOVOR: Matěj Ptaszek


MATĚJ PTASZEK: Chtěl bych mít hrob v Antioquii

Jako mladý kluk dostal k Vánocům foukací harmoniku. Od té doby mu s nadsázkou řečeno přirostla k puse. Zahrál si na unikátní „kousky“ a jeho originální vystoupení plné bluesové muziky zažijeme i na Příhrádku.

Jak se z vás stal profesionální hráč na foukací harmoniku?

V podstatě náhodou. V čtyřiadvaceti letech jsem pod stromek na Vánoce od rodičů dostal harmoniku a natolik mne zaujala, že jsem se jí naprosto oddal a jsem jí věrný tělem i duší už sedmnáct let.

Máte nějaký speciální kousek?

Mám unikátní kousek. Harmoniku Marine Band z roku 1982, kterou speciálně vyhotovila firma HOHNER na 125. výročí založení firmy. Na tuto harmoniku jsem natočil Dobré ráno blues do Trojanova již kultovního filmu Občanský průkaz.

Za hudbu k Občanskému průkazu jste dokonce získal ocenění. Co to pro vás znamená?

Byl jsem nominován spolu s mým tehdejším spoluhráčem Lubošem Beňou na cenu filmových kritiků za podílení se na hudbě k zmíněnému filmu. Udělalo nám to tehdy oběma obrovskou radost. 

Nechystáte další filmovou spolupráci?

Rád bych, ale jsem vybíravý a musím říci, že Ondřej Trojan nasadil laťku hodně vysoko, což mne velmi těší.

To ale není jediné ocenění, kterého se vám dostalo.

Roku 2012 jsem se v celosvětové anketě prestižního polského časopisu Twoj Blues umístil na krásné patnácté příčce bluesových harmonikářů. A také jsem byl coby první Čech od vzniku ČR pozván na prestižní World Harmonica Festival do Trossingenu. Loni o 30. výročí sametové revoluce jsem měl tu čest coby profesionální hráč na foukací harmoniku vystoupit jako hudební host v Národním divadle v Praze. Bylo to v dějinách ND vůbec poprvé, co kdy zazněla na prknech zlaté kapličky foukací harmonika.

Čím vás foukací harmonika a samotné blues tak dostaly?

Blues je určitý životní styl a filosofie, na které se mi líbí nenapravitelný optimismus a naděje, že dobro vždy přemůže zlo.

Hudba ale není jediné, co vás živí a inspiruje. Jste cestovatel, dobrodruh, bloger, spisovatel, fotograf... Žil jste v Jižní Americe. Čím vás uchvátila?

Rozdíl mezi Evropou a Jižní Amerikou je v tom, že v Jižní Americe lidé myslí na přítomnost a s budoucností si v podstatě nelámou hlavu, zatímco v Evropě nám přes veškeré obavy co bude v budoucnu, utíká přítomnost mezi prsty. Navíc Kolumbijský Magický realismus je něco, co citlivému pozorovateli doslova vyrazí dech.

Chtěl byste se tam někdy vrátit?

Určitě ano. Rád bych měl jednou v Kolumbii hrob v krásných horách v Antioquii, kde pumy dávají dobrou noc.

Mluví z vás romantik. Dokážete se usadit? Netlačí vás teď toulavé boty?

Dlouho jsme hledali s mou ženou místo, které by nás nabíjelo svou energií. Nakonec jsme jej našli v Polsku v jednom krásném horském městečku v chráněné krajinné oblasti plné smírčích křížů ze středověku. Takže ano, za určitých okolností se dokážu usadit, i když toulavé boty budu mít asi vždycky. Nyní často jezdím za bluesovými koncerty do Rumunska.

Jste rodilý Ostravák, cestujete po celém světě, ale znáte Pardubice?

Miluju váš perník!

Rádi vám ho dopřejeme. A jaké vystoupení dopřejete vy nám?

Můžete se těšit na autentické blues z Chicaga 40. až 60. let. Bude to divoká elektrizující jízda!

Jak strávíte léto?

Léto strávím prací na jedné farmě v Čechách. Bohužel kvůli koronaviru mi přes léto odpadlo několik hraní, které se přesunuly na příští rok, a tak si vyzkouším pravý život bluesmana jako z Mississippi! :-)