Aktuality


ROZHOVOR: Papyrea


Michal Gorec: „Žiju si svůj sen"

Papír ho uchvátil už jako malého kluka. Když se zcela náhodou v Izraeli ocitl na brigádě v ruční papírně, okamžitě měl jasno. V malebném prostředí Ještědského hřebene založili s manželkou před sedmi lety rodinnou manufakturu Papyrea. Se svou vášní nás seznámí i na Jarmarku knih na Příhrádku.

Čím jste chtěl být jako dítě?

Chtěl jsem být zedník, jako táta. Skončil jsem na stavební průmyslovce a na VUT v Brně, odtud jsem po roce odešel.

Takže z vás měl být stavař. Napadlo by vás tehdy, že se vaše kariéra bude ubírat směrem papírníka?

K papíru jsem měl vztah od mala, z krabic od bot jsme skládali pokojíčky pro igráčky, lepili modely z časopisu ABC, na základce jsem byl u váhy ve školní sběrně starého papíru, to bylo super, zachraňovat staré knihy a časopisy. O výrobě papíru jsem ale neměl ani ponětí.

Co vás tedy přivedlo do Izraele a do místní papírny, která rozhodla o vašem dalším osudu?

Do Izraele jsem vyrazil na zkušenou, studoval jsem hebrejštinu, neměl peníze, hledal brigádu a našel ji v ruční papírně Tut Neyar.

Bylo složité nechat se tam zaměstnat? Jak dlouho jste tam byl?

Složité to nebylo, chodil jsem tam skoro každý den odpoledne na brigádu, myslím čtyři měsíce.

Co byl nejsilnější zážitek?

To celé bylo silný zážitek. Představte si, že někam takto přijdete, máte takový silný pocit, vnuknutí, nevím jak to nazvat, ale víte, že je to ono. To jsem cítil tak silně, že jsem si řekl, ano, budeš papírník.

Řemeslu se věnujete 21 let. Čtrnáct let jste ho měl jako koníček při zaměstnání. Pak jste odešel z bankovního korporátu do absolutní nejistoty. Navíc se vám v té době narodil syn. Neměl jste strach?

Ano, strach jsem měl, takový ten archetypální, kdy jako muž máte zabezpečit zdroje. Byl jsem ale taky nohama na zemi a řekl si, že jestli se to nepovede do nějaké doby rozjet, nechám se zase zaměstnat. Zhruba po roce a půl jsme se dostali na nulu, od té doby jsme v plusu a živíme se výrobou ručního papíru, pořádáme workshopy, jezdíme na řemeslné jarmarky, předvádíme řemeslo.

Předvádět ho budete i u nás na Příhrádku. Na co se můžeme těšit?

Přivezeme s sebou průřez naší tvorbou i naprosté novinky, protože jak se znám, budeme něco vyrábět a kompletovat na poslední chvíli.

Ukážete nám i japonskou techniku washi, s kterou rád pracujete? Co vás právě na ní tak zaujalo?

Japonský papír washi je dodnes považován za naprostý vrchol, jak a z čeho papír lze vyrobit. Tradičně se k výrobě používá lýko z papírenské moruše neboli papírovníku čínského. Papír se vyrábí technikou ze 6. stol. n. l., kterou Japonci převzali z Koree a Číny. Zdokonalili ji tak, že zůstala zachovaná v původní podobě dodnes a je zapsána v nehmotném kulturním dědictví Unesco. No a mě baví jít do hloubky dané věci. Jen si představte, že k výrobě washi papíru nepotřebujete ani chemikálie, ani elektřinu.

Vy si i suroviny sami pěstujete, že?

Pěstujeme hlavně papírenskou moruši, právě proto, abychom mohli dodržet kompletní výrobní proces. Pěstujeme i len, konopí, kopřivy, to ale spíše na ukázku.

Využíváte opravdu všechno, včetně sloního trusu. To je dost kuriózní práce, že?

Když to zjednoduším, papír se dá vyrobit z jakékoliv celulozy. Ta je i v trávě, listech, slámě… Pak záleží kde žijete a jaké máte zdroje. My máme sloní trus z Liberecké ZOO, dělali jsme papír i z trusu osla, zebry a velblouda. Z Dvora Králové máme materiál od vzácných nosorožců bílých. Vyrábíme papír z vodního hyacintu, vláken banánovníku, juty, sisalu.

S jakým materiálem pracujete nejraději?

Nemám to takto, spíš je to podle toho, k čemu má papír sloužit. Extra tenký japonský papír na stínidla, konopný grafický karton na akvarel, dopisní papír z vláken lnu. Baví mě vyrábět papír s příběhem a duší. Do papíroviny dáme jako příměs něco, co je blízké našemu klientovi. Takže třeba golfový resort má v papíru posekanou trávu z greenu, Liberecký kraj v obálkách nadrcené listy z Jizerskohorských bučin, svatební fotoalbum novomanželů obsahuje květy z nevěstiny kytice nebo třeba vezmeme staré džíny, rozemeleme a uděláme modrý papír.

Jak dlouho trvá výroba ručního papíru?

Ta nejkrásnější část, to je vlastní nabírání papíroviny na síto neboli čerpání, trvá pár sekund. Před a po to je ale dlouhá doba. Celý proces od přípravy materiálu po sušení a finální povrchovou úpravu trvá zhruba tři dny.

Vyrábíte tapety, svatební oznámení, obaly na knihy… Je něco, na co jste si dosud netroufl?

Mám v hlavě řadu projektů, není to tak, že bych si na ně netroufl, ale musím si na to udělat čas. Jaké to jsou, si s dovolením nechám pro sebe.

Čím je vám papír?

Pro mě je papír a jeho výroba splněným snem. Baví mě přeměna surového materiálu a změna jeho skupenství. Baví mě historické výrobní postupy, fascinuje mě pořád dokola, že něco naberete z kádě, slisujete, usušíte, a je to papír. Papír je mi velkým pomocníkem pro zklidnění a udržení se ve vědomém přítomném okamžiku, odkapávající voda dokáže navodit stav, který se musí zažít, nejde to popsat.

Jak se k řemeslu staví váš syn? Vidíte v něm pokračovatele?

Máme syna Eliáše, s papírem ho to baví. Nenutím mu to ale, protože bude nejlepší, když si bude žít svůj sen, tak jako já si žiju ten můj.

Rozhovor připravila Michala Jendruchová