Aktuality

ROZHOVORY POD ROUŠKOU

EMMA SCHARKEZ: „Jezdím" hlavně na kávu...

Žije tak trochu v utajení a mezi spisovateli se teprve rozkoukává. Nedávno jí pod pseudonymem vyšla prvotina Život s vůní lubrikantu. Okamžitě se ale stala bestsellerem.

Čím si to vysvětlujete?

Při takovém označení mé knížky jsem v rozpacích. Nápad na knihu vznikl vlastně úplně náhodou, měla jsem tehdy společnou kancelář s kamarádkou a vyprávěly jsme si veselé historky ze života. A ona mne požádala o jejich sepsání. Tak se zrodila Klára se svým příběhem. Nechtěla jsem psát složitý román, chtěla jsem pobavit lidi na cestě do práce nebo po složitém dni. Myslím, že právě toto čtenáře k mé knize přivedlo.

Proč neodhalíte své jméno?

Psaní je můj koníček, můj útěk do jiného světa, a chtěla jsem ho oddělit od profesní dráhy, což se mi, pokud mám být upřímná, nyní moc nedaří.

Kde jste čerpala náměty?

Některé příběhy vycházejí z mých vlastních zážitků, jiné jsem na základě vyprávění a fantazie dotvořila.

Chytlo vás psaní? Bude pokračování?

Psaní se pro mne stalo aktivním odpočinkem, bez něhož si nadále nedokážu život představit. Volné pokračování mám rozepsané, ale paralelně pracuji i na novém příběhu.

Kde a kdy se vám nejlépe tvoří? Jak vás znám, tak po 25. kafi, že?

Ano, já „jezdím na kávu“, přiznávám se. Od jara až do pozdního podzimu sedávám večer na zahradě pod obřím ořešákem, nasávám klid a pokud to jde, tak píšu.

Napadlo vás někdy, že se po čtyřicítce stanete spisovatelkou?

To, že mi vyšla kniha, ze mne automaticky nedělá spisovatelku, ještě se musím hodně učit. Zrovna nedávno jsem si uvědomila, že se mi během života splnilo mnoho dětských přání, a to je naprosto skvělé. Asi jako každá holčička jsem chtěla být princeznou – stalo se v den mé svatby, chtěla jsem žít na zámku – pracovala jsem v jednom z nejkrásnějších hotelů v Karových Varech, chtěla jsem se stát krotitelkou šelem – se dvěma syny a mnoha podřízenými se opět stalo. Mým posledním snem z dětství bylo naučit se kouzlit – no a vidíte, kouzla se mi dějí prostřednictvím psaní, které mne jako mávnutím kouzelného proutku přenáší, kamkoliv chci. Když si to zrekapituluji, jsem ráda, že jsem nezatoužila být třeba čarodějnicí, nedokážu si představit, co by mi pak život nachystal.

RYCHLODOTAZNÍK POD ROUŠKOU:

Čím jsem se bavila v době koronaviru?

Bohužel jsem neměla a ani po karanténě nemám moc volného času, ale když si přeci jen chvilku vyšetřím, sledujeme se synem filmy s historickou tématikou.

Co právě čtu?

Cizinku od Diany Gabaldon.

Na co se těším?

Moc se těším na nový termín křtu knihy. Původně byl naplánován na březen, ale akci nám zhatila pandemie, a tak se už nemohu dočkat 14. 9. 2020. Cítím se velice poctěna, protože kmotrem se stane MUDr. Radim Uzel a myslím, že jsme si spolu s nakladatelstvím Knihy s úsměvem nemohli přát nikoho vhodnějšího. Akce proběhne v centru Pardubic, přesné místo a čas bude ještě upřesněn.

Jakou vtipnou nebo pozitivní knížku doporučuji čtenářům?

Přeci tu svou. Ne, dělám si legraci, ať si každý vybere dle momentální nálady.

Moje koronavirové motto.

Všechno zlé, je pro něco dobré. Ke koronaviru přistupuji s velkým respektem, ale nenechám se srazit na kolena.

Jakou otázku byste položili sami sobě?

Dala by sis kafe?

INFOBOX

Narodila se 5. 9. 1977 a tvrdí o sobě, že už dlouho jí je třicet let. Vystudovala obchodní školu, praxi sbírala v gastronomii, hotelnictví a mangementu. Letos jí vyšla knižní prvotina Život s vůní lubrikantu.