Aktuality
ROZHOVORY POD ROUŠKOU
ZDEŇKA ORTOVÁ: Aforismus je hodinářská práce
Je známá svým neutuchajícím humorem a vtipem. Šíří kolem sebe dobrou náladu, i když jí zrovna není veselo. Za to ji lidé milují a vyhledávají její společnost. Ve svém oboru se našla. Pracuje jako vedoucí Městské knihovny ve Velvarech a při půjčování knih vymýšlí báječné aforismy.
Kdy a kde se vám nejlépe vymýšlejí aforismy? Přijde to z čistajasna nebo je musíte tzv. vysedět?
Aforismus je specifický literární útvar. Je odlišný od psaní ucelených příběhů, ke kterým si autor prostě sedne a začne klást věty, pokud má představu, kudy se děj má ubírat. To u aforismu není možné. To je doslova hodinářská práce. O jedno slovo míň či jedno slovo navíc a může z původně slušné myšlenky zbýt plytký blábol. Nelze se posadit ke stolu a nařídit si, že teď budu děsně chytrá a vtipná. Je to těžká disciplína. Nesmím se opakovat, ani nevědomky kohokoli kopírovat. Originalita je základní podmínkou. Takže je to dlouhý proces průběžných úvah, komentářů a takového zvláštního autorského rozpoložení.
Budí vás aforismy někdy ze sna?
Teď už tolik ne, ale dřív se mi to stávalo docela často. Nedám dopustit na tužku a bloček poblíž postele.
Vzpomenete si na svůj první aforismus? Jak to vůbec přišlo?
Vzpomínám si na první dva, které mi byly uveřejněny. Bylo to v roce 1990 v časopise Nový Dikobraz:
„Všichni jsme ze stejného těsta. Jen někteří déle kynuli."
„Ženy i klauni se líčí. Záleží jen na mužích, komu se budou smát."
Nenapsala jste nějaký aforismus o koronaviru?
Tak to jsem si netroufla. Ale můžu vám povědět svůj poslední na lékařské téma: „To, že ženy mají rády muže – lékaře, je jen pověra. Jak by mohla mít žena ráda někoho, kdo zná její rodné číslo?"
Na svém kontě máte deset knížek aforismů. Ale ta poslední vyšla před jedenácti lety. Copak to??? Nebude něco nového?
Před jedenácti lety mi vyšla knížka aforismů „Milostné předehry". Zatím poslední kniha ale vyšla v r. 2015. Je to knížka fejetonů „Koukejte do výstřihů." Rukopis pro další knihu fejetonů už mám takřka kompletní, ale jestli z něj knížka opravdu bude, to záleží hlavně na vydavateli.
Kterou svou knížku máte nejradši? A proč?
Dobrý pocit mám z každé ze svých knížek, ale nejzajímavější osud má ta poslední – Koukejte do výstřihů. Před čtyřmi lety jsem za ni totiž obdržela od Obce spisovatelů ČR Čestné uznání CENY MILOSLAVA ŠVANDRLÍKA za nejhumornější českou knihu vydanou v roce 2015.
Svými fejetony bavíte i čtenáře na internetu. Jste aktivní a velmi úspěšná blogerka.
Blogování mi momentálně přináší největší radost. Od psaní fejetonů byl k pravidelnému blogování už jen krůček. Zkusila jsem to a čtenářská odezva byla tak pěkná, že jsem už zůstala. Bloguji na serveru iDNES. Přečíst si mě můžete zde: https://zdenkaortova.blog.idnes.cz/
Kde čerpáte náměty? A kde čerpáte humor?
Oboje nacházím kolem sebe, a hlavně sama v sobě. Tak, jak o věcech a událostech přemýšlím, napadají mě další souvislosti, domýšlím, fabuluji, dohrávám situace po svém, pointuji a mazlím se se slovy. A protože i v osobním životě dávám přednost laskavému úsměvu před zachmuřeností, snažím se o totéž i při svém psaní.
RYCHLODOTAZNÍK POD ROUŠKOU:
Čím se bavím v době koronaviru?
Abych rozptýlila myšlenky od vážných událostí, tak o hodně víc píšu články pro blog, čtu jednu knížku za druhou a telefonuji si s přáteli, když už se nemůžeme vidět osobně u kávy.
Co právě čtu?
Momentálně mám rozečtenou detektivku Mary Higgins Clarkové – Na jedné lodi.
Jakou vtipnou nebo pozitivní knížku doporučuji čtenářům?
V každém případě jakoukoli knihu od Ivanky Deváté. Mám ráda všechny její knížky, ale moje úplně nejoblíbenější je Lázeňská kúra.
Moje koronavirové motto.
Každý den si najít alespoň malý důvod k velkému úsměvu.
Jakou otázku byste položili sami sobě?
Nu, tak to je dobrá výzva. Co bych se sama sebe zeptala? Už vím… položila bych si třeba tuto otázku: Máte raději skutečné lidi, nebo literární postavy?
