Aktuality


ROZHOVORY POD ROUŠKOU


Martin Štefko: I horor je literatura

Nakladatelství Golden Dog založil Matrin Štefko původně proto, aby mohl vydávat vlastní knihy. Zároveň chtěl dát prostor zajímavým současným autorům hororové literatury. 

Co vás vedlo k tomu, abyste založil vlastní nakladatelství?

V první řadě to byla skutečnost, že jsem chtěl vydávat své vlastní knihy. Existující nakladatelství se k mému záměru nestavěla nějak ochotně. Neměl jsem zpětnou vazbu, jestli je kniha, kterou jsem u nich chtěl vydat, zaujala. Spíš jsem vnímal, že  není zájem ani nějak extra číst nové, neznámé autory. A tak jsem si první knihu vydal na vlastní náklad, prostě jen pro radost. Jenže rukopisů jsem měl v zásobě víc a říkal jsem si, proč je vydávat jen tak, proč nevytvořit nějaký jednotící prvek. A tak jsem v roce 2015 založil Golden Dog, čistě jako nakladatelství mých knih, což je na románech vydaných do roku 2018 poměrně patrné.

Brzy jste ale začal vydávat další autory...

Už v době založení nakladatelství jsem byl ale v kontaktu s jinými autory, především pak s Honzou Vojtíškem, ale postupně jsem se seznamoval s dalšími, jako jsou Petr Boček, Kristina Haidingerová, Miroslav Pech, Roman Bílek, ze Slovenska například Ivan Kučera nebo Janko Iša a další. Začal jsem si uvědomovat, že tu je zajímavá skupina, která si publikuje něco na internetu, něco v rámci elektronického časopisu Howard, něco v různých antologiích, ale nikdo o nich pořádně neví, snad s výjimkou Míry Pecha, kterého už považuji za zavedeného autora. Přitom je jedním z nejmladších z nás.

Tak jste se rozhodl jim pomoci „na svět"?

Mrzelo mě, že tihle autoři nemají podporu, většina z nich si vydávala knihy sama, a pokud ne sama, tak pod nakladatelstvím, kdy náklady ale stejně šly za nimi. Už v roce 2015, kdy jsem Goden Dog zakládal, jsem si pohrával s myšlenkou, že by bylo hezké vytvořit nakladatelství nejen pro sebe, ale i pro další, především hororové autory. Zůstávalo ale u myšlenky, kterou se mi podařilo realizovat až v roce 2019, kdy jsem konečně vydal román i někomu jinému. Tím byl Honza Vojtíšek se svou románovou prvotinou Kazatel. A pak se to začalo postupně hezky nabalovat a já mohl vydat autory jako Petr Boček nebo Míra Pech, které mám rád a jejichž horory byly na předních příčkách seznamu toho, co bych vydat chtěl.

Zaměřujete se na thriller, detektivní román a především hororovou literaturu českých autorů. Proč právě horor?

Horor je můj srdcový žánr. Už jako dítě jsem si ho oblíbil, když jsem v televizi náhodou viděl snímek Misery nechce zemřít. Úplně mě z něj mrazilo a já jsem zjistil, že se mi ten pocit líbí, že to není něco, co by mě děsilo, ale do jisté míry je mi příjemné podobně „bezpečné" pocity strachu  zažívat. Od té doby už jsem viděl asi tisíce hororových filmů různých subžánrů a různých kvalit, abych si udělal obrázek o tom, co se všechno natáčí.

Čtete i hororové knihy?

Hororových knih jsem rozhodně tolik nepřečetl, ale zjistil jsem, že i v literatuře je horor zajímavý. Jako mnoho jiných jsem začínal u Stephena Kinga, ale postupně jsem se od něj odvrátil, protože už jsem měl pocit, že mi tolik nedává a že možná existuje i něco jiného než horor podle Kinga. A ono existuje a těch autorů je moc. Především jsem zjistil, že ti autoři jsou i v České republice a neví se o nich. A tady se spojila moje láska k hororu a snaha podpořit knihy, které se mi líbí, ale které by jinak nevyšly. Přitom čeští hororoví autoři jsou zajímaví, ale jsou opomíjeni, ať už proto, že mnozí čtenáři si myslí, že horor je jen zmiňovaný Stephen King anebo že český horor neexistuje. Existuje a je dobrý, což se snažím dokázat.

Vím, že autoři, které vydáváte, si velice pochvalují péči, kterou jim věnujete. Petr Boček, autor hororových povídek a románů, mi řekl, že jste nejlepší vydavatel, jakého kdy měl. Jak tedy probíhá spolupráce s autorem?

Těch nakladatelů, kteří vydávají český horor, není moc, a myslím si, že žánru nevěří. Já také vidím, jak je ten zájem malý, ale vadí mi, že tady je žánr, který je v zahraničí oblíbený, jen u nás si myslí, že ho čeští autoři neumí dělat. Umí a já tohle chci prezentovat. A samozřejmě nechci prezentovat knihy, které nebudou mít dostatečnou péči. Tu jim chci věnovat. Spolupráce probíhá celkem jednoduše. Přečtu si rukopis, pokud jsem spokojen, tak ho začnu s autorem konzultovat. Mám připomínky, na kterých se shodneme nebo neshodneme, probíráme je tak, abychom byli oba spokojeni. Nesnažím se být pedantský, ale nechci tam prvky, které mi v rukopise nesedí. I když se třeba někdy na něčem zasekneme, zatím se mi nestalo, abychom se nedohodli. Pak jde kniha na korekturu jazykovou, řeším obálku, řeším sazbu a pomalu připravuji, jak bude vypadat propagace, na jaké akce se dostaneme, i když v tomhle směru mi pomáhají i sami autoři, kteří mají kontakty, jsou schopni zajistit si místo pro křest apod. Tohle je neocenitelná pomoc i pro mě a s některými autory se v tomhle směru spolupracuje skvěle.

Vyhledávají vás autoři sami, nebo si je vybíráte?

Ze začátku jsem si vybíral hlavně já, protože jsem měl jména, která jsem vydat chtěl. Těmito autory byli Honza Vojtíšek, Petr Boček a Miroslav Pech. Ty se mi vydat podařilo, ale postupně se začínali ozývat autoři s rukopisy. Řekněme, že těch rukopisů už byly zhruba dvě desítky, přesně to spočítané nemám, ale ukázalo se, že těch hororových moc není. Přece jen se ale objevil jeden, který mě zaujal. Ten by měl vyjít letos na podzim. Ale dostal jsem i jiné rukopisy – fantasy, sci-fi, dokonce i nějaký ten magický realismus. A i když chci vytvářet něco jako hororovou komunitu, zaujaly mě i jiné žánrové romány. A tak bych na podzim rád vydal jedno fantasy a na příští rok bych rád připravil sci-fi, které mě velmi zaujalo. Takže zatím je z čeho vybírat.

Vy sám jste spisovatel. Jakého žánru?

Necítím se žánrově vyhrazený. Pokud se týká povídek, poslední dobou se nejvíce zaměřuji na hororové, asi jsem stále vnímán jako hororový autor, ale když mě napadne námět, nepřemýšlím o tom, v jakém bude žánru, jde mi o to, aby ten příběh byl dobrý. A tak mám za sebou postapo zombie romanci (Mrtví kráčí po zemi), její pokračování, které je postapo cynickým dramatem (Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji), akční béčko se sci-fi,  hororovými i fantasy prvky (série Agentura), čistý western (Zatracenci), horor s detektivními prvky (Nikdy se nepřestala usmívat) a teď aktuálně i detektivní thriller (Mrtvé ženy). Píšu jednoduše to, co mě baví a tak, jak to podle mě příběhu svědčí nejlépe. Teď mám třeba námět, který by se nakonec asi zařadil do žánru bizarro, který je u nás skoro neznámý, jen tu máme díla Carltona Mellicka III, a to je třeba něco, co bych rád vydával, ale zatím jsem nenarazil na žádného českého autora, nebo se mi žádný nenabídl s románem, který by tenhle žánr u nás psal.

Pořádáte také autorská čtení, co vám přinášejí?

Poznávám díky tomu nové lidi, zajímavé autory, ale i organizátory, a pak získávám naprosto neocenitelnou zpětnou vazbu. Třeba zrovna v Pardubicích na Poezii pod klenbou jsem četl jednu svou bizarro povídku a překvapilo mě, jak byla přijata – lidé se bavili, smáli, v nechutných místech byli zamlklí. Tohle je pro mě důležitá informace a jsem rád, že vím, jak jsou povídky vnímány. I to, že nedávají najevo žádnou reakci, když je čtený text dramatický, nemá vyloženě bavit, je určité potvrzení toho, že je dobře napsán.

Jací jsou vaši oblíbení autoři?

V současné době mě v hororu hodně zaujal Laird Barron, z českých autorů si pak rád přečtu Honzu Vojtíška, Petra Bočka a Miroslava Pecha – však proto je i vydávám. Zajímá mě oblast fantastiky celkově a v posledním roce mě nadchla Ursula K. Le Guin. Už jsem ji četl jako adolescent, ale až teď doceňuji, jak skvělá byla. Mám hodně rád H. P. Lovecrafta, hlavně pro to, co udělal pro horor a jak velkou je studnicí inspirace i po takové době od své smrti. Jeho vliv je napříč hororem neuvěřitelný, ale nejen v hororu. Přesáhl žánr i literaturu. To se žádnému jinému hororovému autorovi nepovedlo.

Kdo vás inspiroval k tomu, abyste začal sám psát?

Stephen King, Frank Herbert a Philip K. Dick. Tohle je trojice, která mi ukázala, jak bohaté mohou literární světy být. Už dlouho jsem ani od jednoho nic nečetl, tedy kromě Kinga, ale tam je to tak nějak z povinnosti, už mě nebaví tolik jako dřív. Jsem hodně zaměřený na americkou fantastiku a projevuje se to i v tom, že většinou zasazuji své příběhy do amerického prostředí. Až teď se učím zasazovat své příběhy do českého prostředí, ale na tom, co jsem románově vydal, se to ještě neprojevilo. I když vlastně část příběhu v knize Agentura: Střepy minulosti se odehrává v jihočeských Loučovicích.

V této době je většina z nás nuceně doma kvůli šíření koronaviru a nemůže se plně věnovat své práci. Jak se tato doba odráží v práci nakladatele?

Přijde mi, že mám práce víc. Ne ani tak proto, že by šly prodeje tak skvěle, ale vzhledem k tomu, že se knihy v podstatě neprodávají, hledám jiné cesty, jak se dostat k zákazníkům. Docela se v téhle době dařilo předobjednávkám mé knihy Mrtvé ženy, až mě překvapilo, jak dobře to šlo. Snažím se trochu zaujmout zákazníky celkově, aby více nakupovali na našem e-shopu, což se trochu daří, ale pořád je to ve srovnání s normálními prodeji v knihkupectvích velmi malé množství. Ale nějaký pozitivní vývoj tu je a za to jsem rád.

Co vám v této situaci nejvíc pomohlo?

Podařilo se mi účastnit se projektu na Startovači, který nabídl zákazníkům možnost si od různých nakladatelů koupit balíček jejich knih za 1 000 Kč. Zákazník přesně neví, jaké knihy jsou součástí balíčku, ale ví, že za takovou cenu by je nikdy nenakoupili. Pořád to bylo koncipováno tak, aby na tom vydělal nejen čtenář, ale i nakladatel. A podpora lidí se ukázala jako neocenitelná. Tohle jsou zajímavé a dobré cesty, jak dostat knihy k lidem, nově, neotřele a podpořit tak aktuálně skomírající trh. Takže i když nakladatelství stagnuje, nejezdíme na akce, protože žádné nejsou, jsem možná ještě aktivnější než při normálním stavu, protože chci vyhledávat nové možnosti, dát dalšími cestami vědět lidem, že Golden Dog existuje a vydává zajímavé knihy.

Na jaké knížky z produkce Golden Dog se můžeme v budoucnu těšit?

Aktuálně je venku moje vlastní novinka, detektivní thriller Mrtvé ženy. Na prázdniny si teď dám pauzu a další knihu bych vydal v září. To by bylo fantasy O dracích a lidech od Terezy Kadečkové. V říjnu by následoval horor Smrt bývá nehezká Jiřího Sivoka, určitě bych chtěl pokračovat ve vydávání magazínu Howard. To je hororový časopis, který vychází elektronicky čtvrtletně od roku 2012. Každý rok bych rád vydával jeden speciál, kde by se objevily vybrané články z předchozích ročníků. Letos by to byl výběr z ročníku 2013. Na Vánoce bych rád vydal nějakou svou další knihu, ale ještě nevím jakou. Výběr mám celkem široký. Na příští rok pak mám v plánu jedno sci-fi, což by byl co do počtu stran asi největší projekt, něco kolem 500 až 600 stran. Ale mám v ruce rukopis, který mě prostě dostal, tak bych ho rád realizoval. A pak se uvidí. Další rukopisy ještě mám k posouzení, Petr Boček již dopsal něco nového, Honza Vojtíšek je na tom podobně, Míra Pech také stále píše… Myslím, že toho bude stále dost co vydávat.

Rozhovor připravila Vanda Vávrová