Aktuality

ROZHOVORY POD ROUŠKOU

Motto: Štěstí je za odměnu

Výtvarník, literát, designér a fotograf Ivan Baborák se ve své tvorbě nebrání novým formám. Se svou manželkou, výtvarnicí a módní návrhářkou Janou, žije na statku v Přestavlkách. Spoluvlastní rodinnou firmu Jsem Pecka na výrobu skvělých domácích sirupů.

S Ivanem Baborákem jsme přátelé. Známe se mnoho let, pátým rokem společně připravujeme pravidelná autorská čtení s muzikou - Hozený klobouk, a tak si dovolím této zajímavé osobnosti v našem rozhovoru tykat.

Letos jsme společně uspořádali už 47. Hozený klobouk, tedy komponovaný pořad doplněný živou muzikou. Co ti setkávání takovýchto tvůrčích lidí přinášejí?

Je radostné sledovat, jak ze začátku se mnozí začínající, ale i starší adepti na básnictví, zakřiknutě a svázaní trémou, se derou k posluchačům. Před očima a po několikerém výstupu se mnozí proměňují nejen v recitaci, ale i kvalitou svých básní, ale i povídek atd... Občas se podaří oslovit i mladé lidi z regionu a to je potom radost o to větší. Pro mě je to ovšem starost a práce navíc, neb těch mých aktivit je opravdu mnoho a na Klobouk připravuji výtvarný plakát, pořizuji fotodokumentaci a ještě moderuji. Dělám to však rád.

Poezie, která na těchto setkáních bývá často prezentována, je žánrem, který je stále na okraji zájmu čtenářů i nakladatelů. Proč myslíš, že tomu tak je?

Poezie nikdy nebyla a nikdy nebude předmětem velkého zájmu obyvatel. Někde jsem četl anketu z doby začátku minulého století, kde se ptali velkých básníků, dnes klasiků české poezie, kolik si myslí, že je opravdových čtenářů poezie. Byl jsem překvapen, šlo jen o desítky. Tak je vlastně úspěch, když přijde na Hozený klobouk v Chrudimi něco okolo dvaceti posluchačů. S Hozeným kloboukem podnikáme i výjezdy po celé republice. Jsou žánry pro většinu a pro menšinu. Poezie, stejně jako např. jazz aj., patří k těm druhým.

Tvoje hlavní umělecká činnost je však výtvarná. Jaká byla tvoje cesta k momentu, kdy ses stal uznávaným výtvarníkem?

Moje cesta s uměním až do výstavních síní byla dlouhá a trnitá. Když jsem kolem roku 1992 dostal výpověď z Muzea loutek v Chrudimi, kde jsem pracoval jako výtvarník, rozhodl jsem se, že se pokusím tvůrčí prací živit na volné noze, což byla meta, o kterou mi vždy velmi šlo. Hlavně v dobách vlády jedné strany, tedy té bolševické a zločinné. Být ve svobodném povolání bylo nejvíc. Už jenom ten název Svobodné povolání. Než jsem nastoupil do muzea, živil jsem se hlavně rukama. Prošel jsem různými povoláními. Ale nelituju. Naučil jsem se pracovat a poznal jsem život. Nechtěl jsem si zadat s režimem.

Zkušenosti z mnoha zaměstnání a oborů ti také jistě poskytly inspiraci pro tvorbu. Kde všude jsi tedy pracoval?

Pracoval jsem ve fabrice na plechárně, byl jsem strojní zámečník, svářeč, vazač břemen, řidič vysokozdvižného vozíku, skladník, správce divadla, divadelní mistr, aranžér a nakonec tedy i jako výtvarník v muzeu. V roce 1992 mě vzali do Unie výtvarných umělců pardubického regionu a začal jsem se výtvarnou prací živit. A brzy mi došlo, že jenom s malováním to nepůjde, tak jsem začal dělat i jiné výtvarné disciplíny. Autorský nábytek a design, někdy i reklamu, se ženou jsme vyráběli loutky, externě jsem učil, napsal a vydal jsem několik knih, ilustroval jsem knihy, psal jsem glosy do Deníku, měli jsme se ženou malou galerii atd. A založili jsme i rodinnou firmu Jsem Pecka na výrobu za studena lisovaných sirupů.

V tvých obrazech se často opakují symboly kříže a kruhu. Jaký pro tebe mají význam?

Motiv je důležitá složka mé výtvarné práce. Já jsem si oblíbil motiv kříže pro jeho mnohoznačnost a nemusí jít nutně o jen víru jako takovou. Kruh je uzavřenost, ale stačí do něho škrábnout a vše je jinak. Stejně je to i s dokonalým tvarem vejce, jeho mnohoznačnost je obdivuhodná a pomalování má ve svém rodokmenu…Mám víc oblíbených motivů, ke kterým se vracím. Pracuji někdy v cyklech. Pokaždé jim dávám jiný význam a nový pohled, a to jak výtvarnou technikou, s kterou v tom období pracuji, či momentální životní zkušeností.

Natočil jsi dva krátké, surrealistické filmy, Škrábnuto do snu a Jdeme s Markýzem a jdeme sadem, do nich recituješ své básně. Oba sklidily velký úspěch. Chystáš se v tomto směru pokračovat?

Nevím, zda jsou ty filmečky surrealistické. Ostatně nemám rád škatulkování. Ale dávají mi možnost propojit disciplíny, které mě zajímají, na kterých mohu pracovat a promýšlet je i třeba mnoho let. Tak to bylo s prvním filmečkem, který ve skutečnosti film není. Jde o střídání asi sta fotografií na text, to vše doplněné muzikou. Realizace, po uzrání však následně byla rychlá. Fotografie jsem nafotil za jedno odpoledne v dílně kamaráda uměleckého kováře, text jsem namluvil druhý den ve tři ráno na mobil, jen muziku a technickou spolupráci jsem zadal kamarádovi.

To je opravdu rychlá práce. Můžeš nám film představit?

Nese titul Škrábnuto do snu a otírá se o osudy malířů a básníků a jiných kumštýřů, kteří neunesli napětí z tvorby, někdy i zoufalý osud, a rozhodli se k řešení, které je nevratné. Je to pocta Vladimíru Boudníkovi, který mi otevřel v mládí oči a který mě naučil hledat a nacházet výtvarné doteky na ulici velkoměst i obyčejných vesnických omšelých vratech či na litinovém deklu kanálu. Rád si tyto věci fotím a tak si z cest po světě nevozím pohlednicové snímky Eiffelky či Svatopetrského chrámu v Římě, ale barevné skvrny a struktury např. na odpadkovém koši u těchto památek. Mnohé z fotografií používám jako inspiraci ke svým obrazům.

A co druhý film?

Druhý film s titulem „Jdeme s Markýzem a jdeme sadem" je stejného druhu co do technického zpracování. Výtvarný doprovod je triptych od Hieronyma Bosche doplněný několika kolážemi Martina Doška a mými fotografiemi. Muziku dodal Daniel Vlček, který ji zahrál na kontrabas spolu s metronomem. Společně jsme ten opus úspěšně prezentovali naživo při devatenáctém ročníku festivalu Potulný dělník 2019 v Brně.

Zmínil jsi cestování. Každý rok jezdíš do Florencie. Na podzim chystáš přednášku Když do Florencie, tak v lednu! Čím tě fascinuje toto italské město? Jaký je tu přístup ke kultuře?

Pokud existuje něco jako minulé životy, tak já musel být kdysi doma i na potulkách někde tam v Toskánsku, kam mám namířeno každý leden s partou výběrových kamarádů. Letos to bylo po patnácté. Troufám si tvrdit, že jsem navštívil většinu zajímavých míst v této destinaci, do které zahrnuji i jiná města i městečka v Toskánsku. Tam si dobíjím baterky a okysličuji oči i mysl unavené naším podnebím a hlavně pak zdejší unylou atmosférou. Rituál, který trvá patnáct let a bez kterého si nedovedu představit vykročení do nového roku.

Proč právě leden?

Zní to absurdně jezdit tam v lednu mimo sezónu, ale má to mnoho výhod pro člověka hledajícího autentické místní poměry a život mimo filtr všudypřítomných turistů. Výhodou je také dostupnost všech památek, galerií, kostelů, vinoték, barů a vůbec všeho potřebného k užívání si a studiu zdejší pokladnice umění. Nejsou zde turisté, nemusíte procházet galeriemi, pokud se tam v turistické sezoně vůbec dostanete, ve špalíru lidí, z nichž někteří zájem o umění jen předstírají a návštěva galerie je pro ně zátěží a lichým programem v jejich zaplaceném zájezdu. Po mnoha návštěvách Florencie i okolních měst Toskánska a studiu Italské renesance, Etrusků atd. jsem si dal za úkol urovnat materiál a fotografie, které jsem po tu dobu posbíral, ale i své zážitky a zkušenosti zpracovat do přednášky. Pokusím se o přátelské vyprávění o Toskánsku z pohledu práce výtvarníka a předat informace pro případné zájemce, kteří se rozhodnou tuto destinaci navštívit a mají chuť o ní zvědět něco, co se jen stěží dozvíte z bedekrů.

Výtvarnou výchovu jsi učil na průmyslovce. Bavilo tě to?

Přišel za mnou tehdejší ředitel chrudimské průmyslovky ing. Petr Jílek s prosbou, zda bych nepřipravil učební plán pro předmět Průmyslové výtvarnictví na právě otevřeném Technickém Lyceu na zdejší Průmyslovce, a zda bych nepřijal nabídku design také učit. To přesně zapadalo do mé libůstky přijímat výzvy ke spolupráci či si sám stavět před sebe zajímavé úkoly. Napustil jsem si vanu, dal přes ni prkno a po dvojím připuštění teplé vody jsem napsal osnovy předmětu, který jsem začal za dva dny učit.

Opět extrémní rychlost, která tě, zdá se, vystihuje. Pro vyučování sis vždy vyhradil středu, že?

Byl to můj požadavek. Mělo to pro mě výhodu v tom, že jsem věděl, že je půlka týdne. Když pracujete doma, někdy vám dny splynou. Výhodou také bylo, že jsem chodil ve škole na oběd a tím padla starost, co bude dnes k obědu. A protože to byla třída na průmyslovce výběrová, byla radost se stýkat s chytrými mladými lidmi. Snažil jsem se jim docházku zpříjemnit, jak to jen šlo. Měl jsem radost, když po desetiletém učení z mých osnov si je vyžádali na ministerstvu školství s tím, že osnovy ujednotí pro všechna technická lycea, a když jsem je dostal z ministerstva zpět, v podstatě přišly v nezměněné podobě, neb opsali ty mé. Učil jsem patnáct let a naučil jsem se mluvit před lidmi a stručně formulovat myšlenky. Vždy jsem studentům říkal, že je naučím hlavně dobře a nahlas zdravit. Dodnes se mi stává, že mě nějaký můj bývalý student při různých událostech a příležitostech překvapí výrazným a hlasitým „Dobrý den pane profesore!" To potěší.

Je doba koronaviru a různých omezení. Nemůžeš vystavovat, což je pro umělce, který se tím živí, nepříjemné. Jak to zvládáš?

Mám v současnosti dvě výstavy uzavřené pod zámkem. Co naděláš. Mrzí mne ta energie, kterou musíte vložit do přípravy, a že se smáznul smysl, proč dělat výstavy. Ale já už mám za sebou asi 120 výstav u nás i v zahraničí, tak to nějak přežiju. Ostatně, já se zaměstnávám sám a jsem na sebe přísný. Aaktivit mám tolik, že nevím, co dřív, a samota, soustředění a klid v atelieru je pro mou práci výživná…

Máš do budoucna nějaké cíle? Co bys chtěl ještě dokázat, vytvořit?

Rád bych, pokud budu zdráv, připravil retrospektivu svých prací. Dopsal dvě knihy, co mám rozepsané, a těším se, že si doufám odpočinu. Hodlám probrat své aktivity, nechat si podstatné, zbytečné opustit a pečlivě zvažovat další výzvy, pokud přijdou….

Rozhovor připravila Vanda Vávrová

Film Ivana Baboráka Škrábnuto do snu, o kterém je v rozhovoru zmínka:

https://www.youtube.com/watch?v=d0XAM3bUa8Y

Prezentace Artwork 1978 - 2018

https://www.youtube.com/watch?v=BM93ut-cMrs