News


ANKETA - Čím jsem chtěl být


Vzpomenete si, čím jste chtěli být jako malí? Podařilo se vám splnit si své sny? Je krásné, když si jdeme za svými touhami a máme to štěstí živit se tím, co nás baví. To máme s našimi knihovnickými kolegyněmi společné. Naše práce nám dělá radost. Přesto by některé z nás v dětství ani zdaleka nenapadlo, že budeme pracovat mezi regály plnými knih :-)

VANDA VÁVROVÁ

Já chtěla být odmalička samozřejmě zpěvačkou, lékařkou a televizní hlasatelkou :) , což mě přešlo, ale vždycky jsem chtěla být spisovatelkou. Když mi bylo tak osm, šla jsem s rodiči kolem knihkupectví. Líbila se mi knížka ve výloze, a tak jsme zašli dovnitř. Paní prodavačka  mi knihu vyndala z výlohy, což pro mě představovalo zázrak, a zabalila mi ji do papíru, na kterém byly knihy. Nikdy jsem na tu chvíli nezapomněla, a když jsem se rozhodovala, na jakou školu jít, věděla jsem hned, že půjdu na knihkupeckou školu v Luhačovicích. Nikdy jsem nelitovala. Skvělá škola, výborní profesoři, tehdy nepohodlní pro režim a tedy odsunutí do Luhačovic. Tahle průprava a láska ke knihám mi pomohla před pěti lety získat práci v naší knihovně.

LUCIE JIRGLOVÁ

Jako malá jsem chtěla být kdečím, bavilo mě hodně věcí, ale nejdéle mě držel kosmonaut s výlety do nadpozemských výšin a pak cirkus :-) Lákal mě kočovný život na cestách a poznávání jiných krajin od nejzapadlejších vesniček až po exotické země. V cirkusu bych bavila publikum komediálními čísly s cvičenými opičkami, pejsky, medvědy nebo tygříky.
Do knihovny mě zavál život. Chodila jsem tam jako student, hlavně do hudebního oddělení poslouchat gramofonové desky, ale nikdy mě nenapadlo, že tam jednou budu pracovat. Hudba se pak nakonec stala mým hlavním oborem, přesněji studium muzikologie, díky kterému jsem se dostala do hudebního oddělení knihovny. S tím cirkusem a kosmonautem to tedy tak úplně nevyšlo, ale občas je tu taky pěkný cirkus :-)

JITKA KYCLOVÁ

Celý život jsem měla spoustu koníčků. Vzpomínám si, že jsem jako malá byla neustále v pohybu. Cvičila jsem stojky, kde se dalo. Moje teta dává k dobru historku. Přišla jsem ji navštívit a okamžitě jsem se postavila na hlavu – doslova a do písmene (u stěny jsem předvedla krásnou stojku). Při jednom takovém výkopu jsem shodila gramofon … A to byl pěkný mazec.

Měla jsem ráda malá zvířátka. Jednou jsem do školky donesla v kabelce malou žabičku – nutně jsem ji musela ukázat ostatním dětem. A v mém kočárku pro panenky se vozila naše Zorinka i se štěňátky. Jeden z pejsků později zvládal i jízdu na koloběžce.

Ve škole jsem ráda recitovala, měli jsme ochotnickou skupinu a s recitačním představením jsme se probojovali až na Wolkerův Prostějov. Divadlo, literatura, hudba – hlavně básně to je taky moje láska. Moc ráda jsem byla ve společnosti dětí a hrála různé hry – ať už to bylo s bratranci u babičky o prázdninách nebo Sokol, chvilku Saut a později Pionýr, kde jsme se scházeli a měli fajn vedoucí, jezdili na tábory, spali pod stanem, chodili do přírody, smáli se, kamarádili se. Takže moje touhy se točily někde mezi tím. Na konkrétní vysněné povolání si ale nevzpomínám.

Nakonec jsem vystudovala pedagogiku a stala se učitelkou, ty hezké a kamarádské vztahy potřebuji k životu jako sůl. Moc ráda chodím do přírody i do divadla. Čas strávený v knihovně a možnost předávat poklady, které jsou v nich ukryté, je pro mě velká výzva a radost. Mám v životě štěstí, že jsem si všechno vyzkoušela.

ANDREA ŠINDELÁŘOVÁ

Musím se se studem přiznat, že jsem nikdy knihovnicí být nechtěla. Ba dokonce někdy na základní, střední škole jsem úplně zapomněla, že knihovny existují. V dětství jsem chtěla být zdravotní sestřičkou. Naštěstí mi to moje okolí rozmluvilo. Chtěla jsem být i herečkou. Po maturitě jsem chtěla jít studovat „pajdák", nakonec jsem si podala přihlášku na textilní fakultu Technické univerzity v Liberci, ale mateřství mě z nástupu do školy odvolalo. Pak stačilo vdát se, porodit, živnostničit celý život, pak se rozvést, přestěhovat, zamilovat a hledat novou práci. Pak už bylo nutností najít novou práci a ucházet se o doporučené místo v KK PCE. A teď? Teď jsem moc ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo, asi jsem po takové práci podvědomě toužila.

LÝDIE NEČASOVÁ

Knihovnicí jsem chtěla být už v dětství. Ale když jsem si v osmé třídě jsem vybírala střední školu, hledala jsem takovou, která by byla blízko. A knihovnická byla až v Praze. Řízením osudu jsem se po studiích střední zemědělské školy dostala k práci v knihkupectví. A odtud už byl jen krůček do knihovny. Pomohlo mi to, že jsem vždy četla, bývalý pan ředitel mě jako čtenářku znal a potkával.