News

ROZHOVOR: Dominik Landsman

DOMINIK LANDSMAN: Půjdu do pekla za nekorektní humor

Spisovatel, který  nesnáší, když se o něm mluví jako o blogerovi, napsal jedenáct knížek a jak říká, má solidní náběh na to napsat další. Tvrdí, že kariéru založil na tom, že se mu narodil syn, z čehož dle vlastních slov vytřískal, co se dalo. Však mu to jeho potomek možná jednou vrátí.

Dominika Landsmana rozhodně neoslovujte titulem blogera. Nechcete-li ho rozčílit, raději se vyhněte i označením „moderní fotr". To už raději použijte pana inženýra. Vůbec nejvíc však absolventa VUT v Brně potěšíte, když mu řeknete, že je vaším oblíbeným spisovatelem.

Cítíte se jako otec roku?

Těžko říct, jestli jsem otec roku, ale mám to napsané na hrníčku a nově i na ponožkách, takže na tom něco bude.  A ano, cítím se jako otec dekády.

Narážím na váš příspěvek na facebooku, kde jste s humorem sobě vlastním zveřejnil předání unikátního ocěnění.

Taková cena sice asi ani neexistuje, nicméně to, že jsem ji nezískal, neznamená, že se tím titulem nemůžu honosit.

Ale tenhle rok by ve vašem případě možná nějaké to ocenění zasloužil, protože pro vás byl extra úspěčný. V prosinci vychází vaše nová knížka a v lednu jde do kin film podle vaší předlohy.

Tak s tím, že v lednu půjde do kin film, bych asi nebyl tak přehnaně optimistický. Nikdo moc nevěří, že se tak stane. Spíš to vypadá na jaro nebo na léto. Do zavřených kin nikdo film nepošle. Každopádně to, že do kin půjde můj film, není vlastně moje zásluha. Já na tom filmu nic moc zásluhu nemám. Jenom knižní předlohu.

To je přeci velká zásluha. Film Moderní fotr má hvězdné obsazení. Mohl jste do toho mluvit?

Nevím, jestli jsem do toho mohl mluvit, protože mě to ani nenapadlo. Od začátku bylo řečeno, že tam bude hrát Mádl a já s tím byl spokojený.

Nechtěl jste si k filmu napsat scénář sám?

Ani ne. Nějak jsem na to neměl čas a ani chuť.

Zažil jste šok, když přišla nabídka ke zfilmování?

To už je tak pět let, co ta nabídka přišla, takže v té době to byla radost. Šok asi ne.

Když jsme u těch úspěchů a oslav, vy jste taky oslavil pětatřicetiny, vnímáte je jako nějaký milník? Třeba ve vaší tvorbě?

Já moc na milníky nehraju a rozhodně pětatřicet let nevnímám jako milník ve své tvorbě. Tvořím, na  co mám chuť a co mi připadá vtipné, a tam zatím žádný vyloženě milník nepřišel.

Právě vám vychází novinka Někdo mě má rád. Můžete nám ji přiblížit? Přeci jen se asi od vašich témat dost liší…

Ani ne. Už předtím jsem napsal dvě knihy Továrna na debilno, což byla politická satira. Něco podobného je i tohle. Životopis Jiřího Ovčáčka. Tentokrát je to trochu jiné, méně nactiutrhačné, ale pořád je to politická a společenská satira.

Očekáváte reakci Jiřího Ovčáčka?

Těžko říct, jestli to bude číst. Každopádně od něho máme podepsaný papír, že o něm můžeme psát cokoliv, takže asi očekával, že si z něho budeme dělat prdel.

Jestli se nemýlím, první knihu jste napsal na mateřské. Od té doby jste velmi plodným spisovatelem. Jak to zvládáte napsat třeba tři knihy ročně? To je zběsilé tempo…

Tak tři knihy jako letos, to je už fakt extrém a už jsem unavenej. Nějak se to prostě sešlo. Ale zase co si budeme nalhávat. Napsat knížku není tak těžký. Člověk si sedne k počítači a prostě píše.

Myslím, že mnoho spisovatelů by vám teď oponovalo, že se kolikrát nad textem dlouho trápí. Vám tedy knižní potomci přibývají jeden za druhým, co člověčí potomci?

Člověčí potomci jsou toho času v množství jeden a tento počet je výhledově neměnný.

Vaše tvorba pro děti, je to hlavně pro vašeho syna?

Tak já doufám, že to je i pro ostatní syny, neboť kdybych psal  jenom pro syna, jdeme žebrotou. Ale primárně to bylo psáno, aby se to líbilo jemu.

Očekáváte (nebo už máte) reakce svého syna na knížky, v kterých jste se jím inspiroval?

Líbí se mu pohádky o kapitánu Adorablovi a teď Na chalupě s moderním fotrem. Ostatní nejsou vhodné pro děti, tak mě ani nenapadlo mu je přečíst.

A čtete si s ním?

Teď mu čtu před spaním nějakou slátaninu o dracích, ale jemu se to líbí.

A co nejradši čtete vy sám?

Já moc nečtu. Respektive vůbec. Nějak nemám to nutkání nic číst. Stačí, když musím psát, ještě tak číst. Ale teď začátkem roku na dovolený jsem přečetl všechny zaklínače a velmi mě to bavilo.

Takže se vás, jakožto Pardubáka, asi nemám ptát, jestli chodíte k nám do knihovny, když nečtete, že?

Musím se přiznat, že nechodím. Syn tam ale chodí s tchyní, takže aspoň něco. Jo a taky mám z knihovny už asi dvacet let půjčenou knížku, kterou jsem zapomněl vrátit, ale nikdo to neurgoval, takže jsem to neřešil. Neběží mi tam od té doby nějaká pokuta? Můžete to prosím ověřit?

Pozeptám se. Záleží, pod jakým jménem vás tam najdeme. Jak vám lidi říkají? Jste pro všechny už Moderní fotr?

Právě že docela jo a dost mě to už nebaví být moderní fotr. Na druhou stranu si říkám, že je to pořád lepší než „bloger", jak mne často uvádí. Já už fakt nevím, kolik knížek musím napsat, abych byl označen za spisovatele a ne za blogera.

Dovedete si představit, že někdy napíšete vážnou knížku?

To se podle mě nikdy nestane. I když bude vážné téma, vždycky budu mít nutkání tam napsat nějaký vtípek.

Čemu se vy sám nejvíc zasmějete? Právě svému synovi?

Já se moc nesměju. Jsem velmi náročný na humor, respektive asi nemám ty správné smací emoce. Někdy se zasměju něčemu velmi nekorektnímu, za což půjdu do pekla. Absolutně nesnáším takový ten jemný hřejivý usměvavý humor, který pohladí a vlastně není vůbec vtipný.

Rozhovor pro Krajskou knihovnu v Pardubicích připravila Michala Jendruchová