News


ROZHOVOR: Lubomír Bužma Khýr

Lubomír Bužma Khýr: Inspirací je mi hospoda

Přídomek „Bužma“ získal v 80. letech podle jednoho íránského mladíka, kterému byl podobný. Když promluví, nezapře však slezské nářečí. V něm také na Příhrádku představí pár svých písniček.

O čem se vám zdá?
O létání. Vždycky v takovém snu říkám všem ostatním - tak vidíte, že to umím, a vy jste říkali, že to není možné. A potom se vždycky probudím a uvědomím si, že ještě nenastal ten správný čas. A já věřím, že jednou se probudím a bude to pravda i mimo sen.


Takže jste duší romantik. Já se ptám záměrně. Netajíte se totiž, že jste před čtyřmi lety téměř oslepl. Máte tedy obrazové sny?
Ano, stejně jako v mých představách taky v mých snech se příběhy odehrávají v konkrétních obrazech. V tom se nic nezměnilo už od dob mého dětství a myslím že zrak s tím nesouvisí. Mám velmi silnou obrazovou složku paměti, a tak teď prožívám období posilňování té sluchové. Je to jedna z věcí, která teď zpestřuje můj život – bývá to někdy velmi zábavné.


Jak ztráta zraku ovlivnila vaši tvorbu?
Opustil jsem kariéru bankovního ředitele a stal jsem se muzikantem na plný úvazek. 80% kapacity mého mozku se uvolnilo ve prospěch muziky. Já jsem se těšil na svůj důchod s kytarou na zádech a jízdenkou v kapse. A tak teď prožívám velmi šťastné období svého života, kdy se sny naplňují dříve, než si člověk původně dokázal představit.


Hrajete na spoustu nástrojů. Který z nich vám nejvíc přirostl k srdci?
Je to jako s dětmi. Milujete všechny. Každé vás překvapuje svou obdivuhodnou originalitou své osobnosti a stejně tak prožíváte s každým z nich i jejich individuální trápení.

Čím vás dostal blues?
To je těžké zadání. S tím by měl co dělat samotný Hujer. Je to jako s bluesovou muzikou samotnou – buďto to tam je nebo to tam není. Všechno ostatní už jsou potom jenom nedůležité technické parametry. Pokud to máte v srdci, tak vás to prostě dostane a v mém případě od puberty do smrti.

Hrajete vlastní písničky, ale i gospely. Jakým způsobem tvoříte?
Poslouchám a hraju blues a ono to prostě najednou přijde. Tak vznikají motivy, nápěvy a rify, se kterými pak dál pracuji aranžérsky.


Musíte si vše tzv. vysedět? Nebo přijde inspirace a vy hned zapisujete?
Některé motivy mám uložené v šuplíku a čekají, až přijde jejich čas, například až se dobře spojí s nějakým textem, který zase hledá svůj hudební motiv. Některé písničky jsou na světě během pár minut a jiné čekají na své dokončení i několik měsíců. Zejména u textů se mi poslední dobou velmi dobře osvědčuje inspirace z hospody. To je vlastně většina mých písniček, které zpívám ve slezském nářečí.


Jste z Moravy. Znáte Pardubice?
Na Moravě po bývám velmi často, nicméně mé bydliště je ve Slezsku, což se také výrazně promítá v mých textech. Pardubice jsou krásné město a kromě architektury, koňských dostihů a perníku jej mám spojené hlavně s úžasnými lidmi. V Pardubicích funguje kulturní komunita okolo básnířky Vandy Vávrové, se kterou mě před několika lety seznámil můj dlouhodobý kamarád Dalibor Pšenička a já mám od té doby toto město nerozlučně spojeno s kulturními aktivitami pořádaných právě Vandou.