News

Rozhovor: ToPinQui

Po koncertě spořádáme horu topinek

Johana „Joey“ Horáková je důkazem toho, že s hudbou se dá začít v každém věku. Do ZUŠ se odhodlala ve svých třiceti letech. Chodila na zpěv a příčnou flétnu. Její přítel Tim ji učí na basu, a tak dnes, o osm let později, můžeme zažít fantastické vystoupení plné emocí.

Kde byste ráda strávila léto?

Kdekoliv, kde je teplo. Mám moc ráda sluníčko a teplé letní večery a noci.

Ptám se proto, že zpíváte nádherné francouzské šansony s dokonalým přízvukem. Máte ráda Francii?

Francii miluju, především jih. Jezdíme s přítelem každoročně aspoň na prodloužený víkend, letos poprvé kvůli Covidu vynecháváme.

Kde jste se naučila tak krásně francouzsky?

Francouzsky mě naučili na střední škole – Slovanském Gymnáziu v Olomouci (SGO), kam jsem se dostala úplnou náhodou. Respektive bych řekla, že mě tam zavál osud. Původně jsem ze Zábřeha na Moravě a na naši školu přišlo oznámení o otevření mimořádného ročníku na francouzské sekci SGO. Tehdy jsem zatoužila po akutní změně prostředí - kvůli pubertálnímu trapasu s chlapcem. Tak jsem se tam přihlásila a ono to klaplo. První dva roky jsme měli cca čtyři až pět hodin francouzštiny denně a od třetího ročníku pak už probíhala výuka klíčových předmětů pouze ve francouzštině. Jezdili jsme na výměnné pobyty do různých regionů, přímo do rodin a kolegové ze spřátelených gymnázií jezdili zase k nám.

Takže bylo jasné, že budete zpívat ve francouzštině?

S tím, že budeme zpívat ve francouzštině, přišel můj přítel Tim, náš kytarista. Tim hraje a vystupuje se svými bluegrassovými kapelami od roku 2007. Když jsme se v roce 2013 dali dohromady jako partneři, naučili jsme se spolu pár písní, vesměs tradičních BG duetů, které jsme si zazpívali vždy nad ránem - na konci ostravských hudebních sedánků – tzv. „jammů“. Jednoho dne mi pustil na Youtube klip od Zaz na píseň Les Passants, aby mi ukázal styl hry na kontrabas, a u toho padlo – proč to vlastně nezpíváme, když umím francouzsky… A tím to začalo. Naučila jsem se pár Zazčiných textů a od té doby není večera, abychom jich pár nezahráli.

Hrajete na basu a příčnou flétnu, dva velmi rozdílné nástroje. Jak k tomu došlo?

Původně jsme vznikli jako duo, jen já a Tim – kytara a flétna. Na flétnu hraju asi osm let, původně jsem měla totiž pouze folkové touhy. Postupně jsem začala hrát na mandolínu, protože u flétny se „špatně zpívá“. Časem jsme se propracovali z klubových koncertů na festivaly, a měla jsem pocit, že v duu bude hodinový program na festivalu nuda, tak jsme na ten konkrétní festival oslovili kamaráda Cífa s banjem a on souhlasil. Pak jsme nějakou dobu hráli komorní akce v duu a větší akce v triu a od konce roku 2018 je už Cífo naším stálým členem. Jediná změna, která pak nastala, je, že mi kluci vzali mandolínu a nařídili hrát na basu, protože basa tvrdí muziku. Už to bude rok od mého prvního koncertu s kontrabasem.

Co znamená název kapely ToPinQui?

Jak jen to říct… Skoro každá kapela vzniká v hospodě... My máme oblíbenou hospodu, kam chodíme hrávat každé úterý, a pan vrchní nám vždy, když jsme tam už pak s přáteli zůstávali sami, usmažil obrovskou porci topinek. Jednou za námi přišel, zda bychom neudělali předskokany kapele Devítka, kterou si tam pozval na koncert... no a jak už byl večer lehce pokročilý, tak jsme po počátečním ostychu nakonec bujaře souhlasili, a na otázku, jak se budeme jmenovat, jsme rychle (možná i s plnou mastnou pusou) vyhrkli, že „topinky“! To Qui nakonec jsme tam dali také v dobré náladě, jako náznak té franouštiny – protože Qui se čte ve francouzštině Ki/ky. Moc mě nenapadlo, že s tím budou mít konferenciéři u nás takový problém. Je to opravdu pro zmatení nepřítele.

Takže vám máme před koncertem připravit kupu topinek?

V Lanškrouně jednou pořadatelé usmažili topinky pro posluchače, kteří na nás přišli. Bylo to moc milé, všichni byli česnekoví...

Humor vám zkrátka nechybí. Letos slavíte pět let. Jak budete slavit? Že by také topinkami?

Letos je toho na slavení nějak víc. Slavit budeme, až budu moct pít, zatím to nevypadá. Naše dvojčátka mají teď teprve čtyři měsíce, takže oslava musí počkat.