News

ROZHOVORY POD ROUŠKOU

Spouštíme pro vás sérii rozhovorů s českými spisovateli. Když si nyní nemůžete přijít vypůjčit jejich knihy, zprostředkujeme s nimi virtuální kontakt. Tady je první z nich.

TÁŇA KUBÁTOVÁ: „S osudem tančím charleston"

V knihovnách patří mezi nejpůjčovanější české spisovatelky. Píše výhradně pro ženy. Za svou kariéru vydala třicet knížek.  Ty poslední dvě se však od ostatních podstatně liší.

Prozraďte víc….

V knize Osud tančil charleston jsem zabrousila do historie, i když jsem zůstala ve 20. století. Prostředí první republiky a posléze i války tvoří rámec příběhu Johany Bukůvkové, ale nejedná se o historickou knihu. Hrdinka i její kamarádka, která v knize dostává také docela velký prostor, prožívají své normální lidské starosti. Dění ve společnosti vnímají jen natolik, nakolik si myslím, že je u člověka, který zrovna nežije politikou, běžné.

Na konci loňského roku jste vydala pokračování s názvem Bukůvky.

Ano, postava Johany přechází také do příběhu Bukůvky, který začíná rokem 1945. Zde však už je hlavní hrdinkou její dcera Karla. Životní peripetie této dívky a posléze ženy mohou čtenáři sledovat až téměř do dnešních dnů. Hlavní odlišnost obou knih tedy spočívá ve faktu, že čtenář nesleduje pouze období namlouvání, na které jsem se zaměřovala v předchozích knihách, ale i další životy hrdinek.

Před vydáním jste se bála reakcí vašich věrných čtenářek. Jak knihy přijaly?

Podle reakcí, které se ke mně dostaly, soudím, že výborně. Je možné, že některá ze čtenářek byla zklamaná, když se nedočkala obvyklého schématu (přestože lásky a namlouvání je v obou knihách stále dost), ale mé čtenářky jsou laskavé, takže nesednou k mailu a nejdou mi vynadat. Naopak si myslím, že jsem získala čtenářky nové. Velkou zásluhu na tom, že po neznámé autorce sáhly, mají i obálky obou knih, které byly hodnoceny velmi kladně, ba někdy i nadšeně.

Dokonce mnohé tvrdí, že tyto dvě knížky jsou to nejlepší z vaší tvorby...

Já si to myslím také, ale vkus čtenářů je různý a nevyzpytatelný, takže si to mohu opravdu jen myslet.

Vzpomenete si na svou první hrdinku? Kdy a za jakých okolností jste ji vymyslela?

Nebyla to hrdinka, ale rovnou tři hrdinové. Bylo mi deset, rozhodla jsem se napsat knihu a pod vlivem dětské knihy Vlci proti Mustangům jsem začala psát příběh dvou soupeřících klukovských part. Takže kniha, kterou ani nevím, jestli bych ještě někde vyštrachala, začínala jmény Ota, Stáňa a Tomáš.

Píšete tedy už od dětství?

Napsala jsem jen tu jednu knihu a pak ve třinácti jsem si začala intenzivně psát deník. Jenže po letech jsem zjistila, že mé deníky jsou příliš nudné a jednotvárné a pustila jsem se do fiktivních deníků, tedy prvních zárodků příběhů psaných v první osobě. A po mnoha letech, když jsem se rozhodla dát někomu své dílo přečíst, jsem přešla na třetí osobu, v níž jsem zůstala už napořád. I když je pravda, že poslední Bukůvky jsou psány znovu víceméně v první osobě. Jsou totiž sestaveny z dopisů a deníků jednotlivých postav.

Došly vám někdy nápady?

Vždycky! Po napsání každé knihy jsem si vždy říkala, že teď už ale určitě nic nového nevymyslím. Chtělo to nějaký čas, než zase vyklíčil nový nápad.

Píšete téměř výhradně o mladých ženách. Je těžké se neopakovat?

Z pohledu čtenářek dívčí literatury nepíši o mladých dívkách. Mým hrdinkám je okolo třiceti a některým i víc. Jestli se nepletu, nejstarší je Linda z knihy Rebel, té bude čtyřicet. A čtyřicítku překročila i hrdinka kratšího příběhu, který jsem napsala pro společnou knihu tří autorů nazvanou Vánoční zázraky.

Teď jste si udělala od psaní pauzu a vrhla se na výtvarno. Zároveň s rozhovorem spouštíme i vaši virtuální výstavu.

Mé výtvarné projevy jsou digitální, protože je tvořím v počítači. Mám pár obrázků fotorealistických krajin, ale také nějaké abstrakce a spoustu fraktálů. Vše v nehmotné podobě. Tedy s jednou výjimkou. Dvanáct krajin jsem vytiskla v podobě „kalendáře bez kalendáře“, tedy v bloku, který však neobsahuje kalendářové údaje, aby neztrácel aktuálnost ani po uplynutí jednoho roku. Kalendář je spolu s většinou mých knih k dispozici na mém e-shopu tkweb.cz.

RYCHLODOTAZNÍK POD ROUŠKOU

Čím se bavím v době koronaviru?

V podstatě se v mém životě mnoho nezměnilo. Odpadly výlety a občasná posezení s kamarádkami, ale vše ostatní, tedy bačkorový život proložený sem tam nějakou vycházkou v okolí bydliště, zůstává stejné.

Co právě čtu?

Od kolegyňky Renaty Šindelářové jsem dostala výměnou za Bukůvky knihu Můj svět v tobě. Kniha volně navazuje na dříve vydaný Jen jeden svět a obsahuje velmi zajímavý a svým způsobem i napínavý příběh psaný zkušenou rukou.

Jakou vtipnou nebo pozitivní knížku doporučuji čtenářům?

Spolehlivě mě rozesměje útlá knížečka krátkých dvoj, čtyř či víceverší Karla Plíhala nazvaná Jako COOL v plotě. Stále dokola mohu číst také knížky plné laskavého humoru, které pocházejí z pera Zdeňky Ortové. Namátkou jmenuji třeba knihu aforismů Milostné předehry nebo poslední knížku Koukejte do výstřihů, kde se střídají aforismy s vtipnými fejetony. K popukání jsou rovněž knihy Evy Brabcové, a je vcelku jedno, po které sáhnete.

Moje koronavirové motto

Hlavně se nepo...

Jakou otázku byste položili sami sobě?

Quo vadis?

KDO JE TÁŇA KUBÁTOVÁ

+ Spisovatelka, která vystudovala obor matematická analýza na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně, dnešní Masarykově univerzitě.

+ Než odešla na volnou spisovatelskou nohu, pracovala jako programátorka.

+ Od roku 2008 si vydává své knihy ve vlastním nakladatelství.

+ Z její tvorby: Abstinentka, Bukůvky, Co je v domě, Čas odpouštění, Dlouhán odnaproti, Doktorka, Lída, Hrníček z lásky, Jedině Tereza, Láska na heslo, Léta s Hubertem, Možná přijde i kominík, Na druhý pokus, Nášup, Obětovaná, Osud tančil charleston, Počkej až za Lyon, Převozníci, Rebel, Samota pro dva, Síťovky, Smlouva proti lásce, S hlavou v písku, Štěpánka, Valdemar, Vrabčák, V pondělí a ve čtvrtek, Záruční list na život, Známá neznámá