News

ROZHOVORY POD ROUŠKOU

EVA BRABCOVÁ: Pastu na zuby občas najdu v botníku

Jako malá chtěla být veterinářkou nebo spisovatelkou. Tak trochu si splnila obojí, o zvířatech ráda píše. Navíc s nadhledem a ohromným vtipem. A to i v situacích, kdy jí samotné není zrovna do smíchu.

Jaké je vaše oblíbené číslo?

Není to nic originálního, jako kdybych řekla, že třeba Ludolfovo číslo „pí“, ale je to hojně preferovaná a zcela obyčejná sedmička.

Ptám se proto, že jste napsala třináct knih. Ale od té poslední uplynulo už osm let. Proč taková dlouhá odmlka?

Já vás opravím. Napsala jsem jich dvanáct, ta třináctá je jen v elektronické podobě. To jsem si spíš oblíbila dvanáctku – ale jen pěkně orosenou s bohatou smetanovou pěnou… Dlouhou odmlku způsobila souhra tolika nepříznivých životních událostí, že by to vydalo na drama a někdy i na horor. To ale není nic pro mě, tak jsem si řekla, že raději počkám na lepší časy a zůstanu věrná humoru.

Teď máte rozepsanou další knížku. Kdy se na ni můžeme těšit? Třeba, když nám tady dáte termín, tak to pro vás bude závazek.

Očekávání čtenářů je krásný hnací motor. Nyní to však není úplně jen o mně, ale o celkové situaci na současném knižním trhu. Uvidíme, jak se s tím peklověkem vypořádá. Pokud vše dobře dopadne, objeví se na pultech knihkupectví jiný peklověk, tedy přesněji Peklověk - tak se v pracovním názvu jmenuje moje nová knížka s podtitulem Nohama na zemi, ale hlavou stále v oblacích.

A o čem bude? Navnaďte nás.

Peklověk je humorný příběh Jasmíny a jejích dvou kamarádek, které svým poprsím již protrhly pomyslnou pásku s nápisem „všechno nejlepší k padesátinám“. Ač jsou každá z jiného světa, spojuje je pozitivní přístup k životu a přesvědčení, že na házení flinty do žita je vždycky času dost.
Krásná bezdětná Jasmína svádí neustálý boj s kily navíc a čelí útokům své matky, která touží po vnoučeti tak usilovně, že by neváhala Jasmínu naklonovat, ač její dcera je zralejší na důchodový výměr, než na těhotenskou průkazku. Svérázná koňská zubařka Heda, nejspokojenější na samotě u lesa se svými koňmi a hejnem slepic, za vrchol elegance považuje čistě vyprané manšestráky a ve svém životě se řídí rčením „Hlavně se z toho nezbláznit.“ Do pětihvězdičkové dokonalosti přešitá Soňa se líčí, i když jde jen do špajzu pro chleba. Je srostlá se značkovou kabelkou jako siamské dvojče a domnívá se, že slovo „kůň“ je druh salámu na tři.

Dokáže spisovatel říct, která knížka je mu nejbližší?

Je to podobné, jako s dětmi. Máma má ráda všechny a každé z nich jí přináší radost v trošičku jiné podobě. Začínala jsem romány pro ženy, mezi mými knížkami najdete i pár povídkových a také jednu, co stojí za zamyšlení a doslova jde proti srsti – Vrakoviště lásky. Nakonec jsem se našla v tom, co je mi nejbližší, a to je humor. A přísahám, že jsem nikdy nenapsala žádnou knihu receptů, i když názvy některých mých knížek – Papoušek na smetaně či Papoušek v aspiku, k tomu tak trochu svádí.

Zdrojem a inspirací pro psaní knížek jsou vám nejen vaše zvířata, ale i blízcí lidé. Jak to snášejí?

Jsem šťastná, že mám kolem sebe lidi, kteří si umí dělat legraci sami ze sebe a není jim zatěžko se o své příhody a trapasy podělit. Předem se jich ptám, zda mohu jejich inspirativní zážitek použít, a většinou je to potěší, stejně jako to, že drobná příhoda na papíře nabere obrátky a rozvine se.

Dá se tedy říci, že inspiraci sbíráte úplně všude? Zaznamenáváte si třeba poznámky do nějakého bločku?

Stejně jako Hedě z chystaného Peklověku se mi už stalo, že jsem pastu na zuby našla v botníku. A tak ačkoliv vlastním takový malý roztomilý bloček, většinou když jej potřebuji, není při ruce, ale tam, kde bych ho hledala nejméně. Postřehy si tak mnohdy zaznamenávám na různé papírky, a pak se divím, co tím chtěl básník říci.

Budí vás někdy nápady ze spánku? Jsou spisovatelé, kteří mají bloček přímo u postele a hned zaznamenávají. Nebo si tvoří nástěnku, kde si rozepisují jednotlivé postavy…

Mívám velmi živé sny a do postele chodím jako do kina. Často se v noci vzbudím s tím, že JO, TO JE ONO, TO SE MI HODÍ!!! Jenže, až na výjimky, po chvilce mi dojde, že na sci-fi dobrý, ale jinak je to úplně mimo. Nejsem ani nástěnkový typ. I kdybych si stokrát postavy rozepsala, nebylo by mi to nic platné, protože při psaní ožívají, kroutí se a vzpírají hrát úlohu, kterou jsem pro ně vymyslela. Opravdu. Sedám k počítači s myšlenkou, co třeba Ferda Vocásek ten den provede a on jako na potvoru zrovna seká latinu a vybere si to další den, kdy má být za vzorňáka.

Říkáte, že jste chtěla být veterinářkou, abyste našla odpovědi na to, jak dát žížalu do sádry nebo jak dát žábě umělé dýchání. Našla jste odpovědi?

Ne, ale našla jsem jiné. Například, že čivava není pes určený pro boj ve vysoké trávě, ale nejlepší kamarádka.

RYCHLODOTAZNÍK POD ROUŠKOU

Čím jsem se bavila v době koronaviru?

Kromě psaní hodně čtu, oprašuji hru na piano, piplám sazeničky kytiček i zeleniny a považte - peču housky! První sice měly těžkotonážní podobu a každá z nich by hravě sestřelila ze stromu výra, ale už jsem to vybalancovala a jsou jak poživatelné, tak i docela dobré. Sama zírám.

Co právě čtu?

Protože jsem po dědečkovi „koňák“ a jednoho koníka i máme, s radostí jsem si koupila knihu Nezlomná, o jediné ženské vítězce Velké Pardubické, hraběnce Latě Brandisové. Až to bude možné, ráda bych se podívala do muzea v Řitce, které připomíná její životní pouť.

Jakou vtipnou nebo pozitivní knížku doporučuji čtenářům?

Mám moc ráda skvělou slovenskou autorku Katarínu Gillerovou a vřele doporučuji její nejnovější román Dubnové slunce.

Moje koronavirové motto

I malé světýlko ve tmě potěší a může jím být třeba úsměv.

Jakou otázku byste položili sami sobě?

Opravdu mi ten rodný list nezfalšovali?

Eva Brabcová

+ Narodila se 14. září 1957 na severu Čech.

+ Vystudovala střední ekonomickou školu.

+ Před odchodem na volnou nohu pracovala jako provozní ředitelka IT firmy. Vedle své práce působila dlouhé roky jako externí redaktorka tištěných i internetových časopisů.

+ Z její tvorby: Žena v (kon)kurzu, Papoušek na smetaně, Papoušek v aspiku, Momentálně mladá, Žena, s. r. o., I doktor je jen chlap, Baculky jsou prima, Už se o mě neboj, Začít znova, Ztracené nebe, Vrakoviště lásky, Na slzy nezbyl čas.