News


Blogujeme vážně i nevážně


NOVOROČNÍ (NE)PŘEDSEVZETÍ

Dáváte si novoroční předsevzetí? Pak patříte mezi téměř polovinu Čechů, kteří aspoň jednou v životě zatoužili po změně k lepšímu. Podle různých statistik a výzkumů si čtvrtina našinců dává předsevzetí opakovaně každým rokem. Obvykle jen jedno. Však ono to stačí, stejně málokdo svému slibu dostojí.

Přiznejte barvu, jak dlouho jste letos vydrželi? Skončili jste hned po vystřízlivění ze silvestrovských oslav? Vydrželi jste celý Nový rok držet dietu, cvičit, nekouřit atd.? Nebo jste dokonce pokračovali i 2. ledna? Případně celý další týden? To už často odpadají i ti zatvrzelejší.

Obdivuji odhodlané jedince, kteří se do toho „zakousnou" a drží. Údajně jsou v tom úspěšnější muži. Koupí si permanentku do fitka, pořídí si rotoped, který kupodivu neslouží jen jako ramínko na šaty, nedotknou se cigarety, byť kouřili dvacet let krabičku denně, vyhýbají se alkoholu, byť dosud si nedovedli představit večer bez dvojky červeného.

Nejčastěji se prý snažíme zhubnout, šetřit, skončit s kouřením nebo jiným zlozvykem, naučit se něco nového (cizí jazyk), více se věnovat rodině. Myslím si, že letos to pro všechny bude o poznání těžší. Jak chodit pravidelně do fitnesscentra, když se kvůli COVIDu každou chvíli uzavírají? Jak hubnout, když kvůli karanténě sedíme doma? Jak přestat kouřit nebo pít alkohol, když spousta lidí se jím zbavuje stresu? (Neříkám, že to schvaluji). Snad jen to věnování se rodině lze momentálně dodržet nejjednodušeji. Ačkoliv pětičlenná rodina, která je spolu od rána do večera v malém panelákovém bytě, už má asi ponorku.

Já si novoroční předsevzetí nedávám. Nekouřím, alkohol nepiju, místo hubnutí bych měla přibrat… A svého nočního mlsání se vzdávat nehodlám. Jen jednou jsem si na Nový rok předsevzetí dala. Před lety byl velký trend každý den si na papírek napsat tři věci, které nám udělaly radost, a vkládat je do skleničky. Po roce jste si je měli všechny přečíst. Myšlenka krásná, šla jsem do toho. Ano patřím mezi to velké procento Čechů, kteří vydrželi týden. Sklenku bych snad ještě někde doma našla.

Od té doby k životním změnám přistupuji jinak. Udělám ji kdykoliv, ať je 1. leden nebo 30. červen. Ale k tomu sepisování věcí, které mě daný den potěšily, se možná vrátím. On ten týden, co jsem to dodržovala, byl opravdu nějaký hezčí. Přeji vám krásné lednové dny a celý následující rok.


Michala Jendruchová