Aktuality
ROZHOVOR: Lukáš Csicsely
Lukáš Csicsely: Bez pupíku jste jako klon
Lukáš Csicsely sype jedno zajímavější téma za druhým. Jen v letošním roce mu vyšly dvě knížky, které by rád pokřtil, jen co to opatření kolem pandemie dovolí.
Jak se žije bez pupíku? :-)
Podle chybějícího pupíku poznáme klona a takový klon mívá smutný život. Nejen že je pouhou kopií někoho jiného, takže si je furt pletou, ale navíc nikdy neměl rodiče.
Narážím na vaši novou knížku Metamorfórky, kde se v jedné z pohádek záhadně ztratil pupík. Kde čerpáte inspiraci v případě knížek pro děti?
Hodně čerpám z vlastního dětství. Musím říct, že porušení takových zákazů jako „necpi se tolik nebo praskneš", popřípadě „nestrkej ten prst do nosu, zůstane ti to" v nejednom dítěti vzbudí spíše zvídavost a fantazii než děs. Částečně i o tom jsou Metamorfórky, kde právě jednomu z hrdinů strýc skrze známý trik s palcem skutečně „ukradne pupík" a pak ho ztratí, pročež mají spolužáci dotyčného za klona…
Ztratit pupík, to zavání velkým průšvihem. Co obvykle ztrácíte vy sám?
Já především čas. Ovšem ten se dá plnohodnotně ztrácet, pouze když máme to štěstí a máme mnoho práce a povinností – to dá rozum (což se hodí, zvláště pokud jsme předtím ztratili i ten).
Za pět let vám vyšlo pět knížek...
Popravdě jich za těch pět let vyšlo deset, ačkoliv polovina jsou bilderbuchy, tedy vydatně ilustrované knihy s malým množstvím textu. Psaní je pro mě spíš jedna z těch méně náročných věcí na světě, rozhodně lehčí než třeba žehlení, oprava auta či úřadování, proto se k ní tak rád vracím.
Píšete ale i pro dospělé. Co je vám bližší?
Psaní pro dospělé je více svázáno pravidly. Dospělí mívají menší toleranci vůči fantazii, víceznačnosti a zkoumání zdánlivých nesmyslů – v rámci této cílovky poskytuje větší svobodu humorná, fantaskní či stylizovaná tvorba. V té se tedy cítím fajn. Například moje poslední kniha pro dospělé „Nejkrásnější pohřeb Jana Huga" se dá zařadit mezi romantické grotesky. Vypráví o Janovi, kterého táta v dětství tahal za ucho, až mu ho utrhl. Jan pak usoudil, že samotným tělem již neohromí, tak se dal na eleganci a sbírání umění. Ovšem u nich na vsi žádné není, tak sbírá alespoň šrot a šetří si na cestu do světa, který hodlá ohromit – tedy dokud jednoho dne tím jedním uchem nezaslechne krásný dívčí zpěv a nerozhodne se, že ohromí tuto „Zpěvanku", tak se ji vydává hledat…
Jakým způsobem tvoříte? Musí přijít silné téma, které vás dožene k počítači?
Nápadů je spousta, ale čím je nápad originálnější, tím těžší je ho dotáhnout do uspokojivého celku, aby výsledek za nápadem nekulhal. Tato výzva mě většinou u počítače udrží. Dále si pak musím vytvořit zábavného společníka, jako je Jan Hugo, aby mě ten čas u počítače těšil.
Vy jste ale úspěšný nejen v případě psaní knih, ale i v psaní scénářů. V roce 2014 jste na FAMU festu získal cenu za nejlepší nerealizovaný scénář. Co to bylo?
Cena za nerealizovaný scénář je vedle ceny za nikdy nezahranou píseň vůbec nejzásadnějším oceněním. Jsem rád, že jsem ji obdržel, i za to, že jsem o ni nepřišel, když se text nakonec realizoval. Je to možná proto, že se nerealizoval formou filmu, nýbrž knihy. Vydalo ji nakladatelství Meander a pojednává o klukovi z maloměsta, který se v noci 5. prosince vydává poprvé ven a ocitá se uprostřed podivné hry, ve které se starší děti převlékají za čerty a vybíjí si své násilnické choutky na mladších, kteří je provokují petaradmi, přičemž se rok od roku v této malé válce na sněhu pronásledovaní stávají pronásledovateli…
Letos jste napsal scénáře k Terapii sdílením. Úspěšná kniha psaná formou SMS. Jak se to dá přenést do filmu?
Obtížně, ty smsky fungují nejlépe bez kontextu, adresáta i odesílatele. Samy o sobě ukazují povrchnost a absurditu takto zjednodušené, omezené komunikace. To se plně přenést do seriálu nedalo a ten ani neměl tu ambici. Jde spíše o soubor povídek, osm samostatných příběhů se společným tématem: jak moderní technologie usnadňují i znesnadňují mezilidskou komunikaci. Já pracoval na čtyřech – například na povídce o rande na koupáku. Ta sleduje, jak si vytváříme očekávání během rande smluveném přes aplikaci s někým, koho jsme dosud ani neviděli. Nebo o revizorovi, který se zhroutí kvůli rozchodové smsce před černou pasažérkou, ze které se vyklube životní koučka a hned mu nabídne kurz asertivity…
Co teď aktuálně chystáte?
Nyní pracuju například na komiksu o Jaromíru Jágrovi nebo na scénáři temné pohádky podle Erbenova námětu. A chystám se snad brzy i na nějaká čtení, když okolnosti dovolí. Korona mi znemožnila pokřtít jak Metamorfórky, tak Huga, nad kterými jsem dlouho seděl, a brzy bych je rád vzal mezi lidi…
Lukáš Csicsely se narodil v roce 1989. Vystudoval Estetiku a Filmovou vědu na FF UK a Scenáristiku na FAMU. Učí na střední škole a živí se psaním scénářů. Psal také pro ČRO. Na literárním poli debutoval v roce 2016 novelou Svátek (RR), mezitím napsal několik knih pro děti a v posledním roce mu vyšla kniha pro děti s názvem Metamorfórky (PRÁH) a román Nejkrásnější pohřeb Jana Huga (Vyšehrad).
Rozhovor pro Krajskou knihovnu v Pardubicích připravila Michala Jendruchová
